Střední článek řízení

Ve většině firem se při jejich růstu přirozeně vyvine střední management. Prostě proto, že jeden člověk to celé nemůže úspěšně uřídit. Šéf nemůže být všude a každého jednoho osobně vést. Dojde k delegování části pravomocí. Vzniká tak důležitý článek vedení firmy, o který se šéf může opřít.

Partnerství pro vzdělávání 2030+ zahájilo 30. října 2023 druhé kolo veřejné konzultace svého „Návrhu na posílení systému vedení a podpory pro mateřské a základní školy“. Diskuse je nyní otevřena pro organizace a profesní asociace, které se věnují tématům vzdělávací politiky a veřejné správy. Článek připomíná hlavní teze návrhu a zaměřuje se zejména na otázku, jaké parametry musí mít místní školská správa v ČR, pokud má být efektivní.

Jedním z cílů Partnerství pro vzdělávání 2030+ je přispět k tomu, aby se podařilo dosáhnout širší odborné shody o optimální podobě středního článku ve vzdělávání. K tomuto účelu jsme zadali několik studií, jejichž účelem je vyjasnit pojem středního článku, identifikovat činnosti s největším dopadem na učení žáků a reflektovat potenciál zřizovatelů škol. Článek slouží jako pozvánka na semináře a panelové diskuse k daným tématům, které proběhnou na jaře. Na podzim na ně chceme navázat druhým kolem veřejné konzultace k doposud nevyřešeným otázkám.

Dlouhodobě bývám dotazován, proč byly školské úřady (ŠÚ) zrušeny. Zejména po vzniku krajů jsem byl ve funkci vedoucího odboru školství krajského úřadu takto dotazován i starosty obcí. Zjištění jediného relevantního výzkumu o ŠÚ (1996, doc. Malach, MU), ze kterého vyplynulo, že za opodstatněné považuje ŠÚ 95 % ředitelů a 70 % starostů, dokládají úspěšnost odvětvové řízení školství, která v nějaké míře stále rezonuje. Pokusím se stručně shrnout příčiny, proč ŠÚ 90. léta nepřežily.

Můžeme se inspirovat při modelování středních článků řízení (podpory) školskými úřady? – 4. část PaedDr. Tomáš Bouda Centrum dalšího vzdělávání při PedF OU Vztah ŠÚ k samosprávám Zákon o...

Jak školské úřady podporovaly pedagogické řízení škol I v decentralizovaných systémech bývá hlavní zodpovědnost za kvalitu vzdělávání v centrální úrovni a ve škole. Takto se odpovědnost vyvíjela v postupně...

Při vysvětlování činností odvětvového řízení školství veřejnosti jsem používal formulaci: „Legislativa po školském úřadě chce, aby byl koordinátorem školství v regionu, metodickým rádcem, spravedlivým rozpočtářem a garantem efektivity.“ Co to konkrétně znamenalo? Především jako státní instituce musely školské úřady (dále jen „ŠÚ“) dodržovat právo veřejné, tzn. konat jen v případech a v mezích stanovených zákonem (konkrétně § 5–11 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správěa samosprávě ve školství), a to způsobem, který zákon stanoví.

O středním článku se diskutuje v souvislosti se státní vzdělávací Strategií 2030+. Jde o jedno z hlavních systémových opatření, které má pomáhat zlepšovat kvalitu učení dětí a začíná se již pilotně ověřovat v prvních dvou okresech ČR. Smyslem tohoto textu je přispět k diskusi o tom, proč střední článek potřebujeme a co má umět. Autor vychází ze zkušeností členů pracovní skupiny Střední článek v projektu Partnerství pro vzdělávání 2030+.

Jakmile se středoškoláci vrátí v pondělí 24. května do škol, bude je čekat uzavírání klasifikací. Podle ředitelů bude třeba známky nasbírat, ale neočekávají dramata. 

Tvorba Strategie 2030+ nastolila myšlenku na doplnění vzdělávacího systému o nový koordinační prvek – tzv. „střední článek“. Jak to fungovalo v minulosti a jak to řeší v zahraničí? Jak se debata u nás aktuálně vyvíjí?