Zřizovatel

Plánování kapacit je v poslední době klíčovým tématem zřizovatelů škol. Problematika je složitá a v různých regionech značně odlišná. V textu se věnujeme společně uplatnitelným pravidlům a také zkreslujícím faktorům, které mohou plánování kapacit ovlivnit. Článek vychází z online publikace Kápézetka – Průvodce pro zřizovatele škol, kterou vydal EDUin.

Lze zrušit zřizovací listinu a zároveň vydat novou? Nechceme zrušit příspěvkovou organizaci, pouze vydat novou „modernější“ zřizovací listinu (i s ohledem na jejich 13 dodatků). Lze tuto situaci vyřešit i jiným způsobem? Např. použití formulace „vydání nové zřizovací listiny nahrazuje dosavadní vydání včetně všech platných dodatků“? 

V českém decentralizovaném systému je nejdůležitější osobou každé školy její ředitel. Na kvalitě vzájemné komunikace mezi ním a zřizovatelem velmi závisí jeho výkon a odráží se i v atmosféře ve škole s výrazným dopadem na její kvalitu.

Ředitel školy je v decentralizovaném českém školství naprosto klíčovou postavou, která má zásadní vliv na podobu a kvalitu vyučování. Ač učí jednotliví pedagogové, je to ředitel, kdo vydává školní vzdělávací program, kdo pedagogy vybírá a následně řídí či motivuje a určuje jejich další profesní vzdělávání.

Manuál pro zřizovatele škol byl vytvořen společností EDUin jako součást projektu Lepší školy v obcích a městech

Potkaly se nejen jednou – a ne u Kolína, advokátka s ředitelkou a povídaly si o všem možném. A také o právních věcech ve školství. A díky spojení školské praxe a právní teorie vznikla tato série rozhovorů, se kterými se setkáváte po celý školní rok 2023/2024. Zamýšlíme se nad personálními záležitostmi ředitele školy a vymýšlíme, jak nastavit personální činnosti co nejlépe. Minule jsme si povídaly o bezpečnosti a bezpečí a dnes se přesuneme k poslednímu tématu, kterým je ředitel školy.

Nejčastější právní formou základních a středních škol je právní forma příspěvková organizace. Základní pravidla jsou definována v § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a jedním ze zásadních znaků je silně závislý (až podřízený) vztah příspěvkové organizace vůči svému zřizovateli. U základních škol jsou zřizovateli obce, u středních jsou to kraje. Tento článek by měl osvětlit některá pravidla, podle nichž probíhá finanční vztah mezi zřizovatelem (obec nebo kraj) a jím zřízenou příspěvkovou organizací (základní nebo střední škola).

Fragmentace vzdělávacího systému v Česku má negativní dopad na správu škol i výsledky výuky. Ukazují to analýzy organizace PAQ Research, která rozdrobený systém zkoumá v sérii Odpovědní zřizovatelé – lepší školy. Dosud se zaměřila na problémy malých zřizovatelů, u nichž hrozí nedostatek expertních, finančních a časových kapacit. Malé obce proto často neslouží ani jako „parťák“ ředitele, ani jako garant kvality.

Zřizovatel není povinen školu hodnotit, nicméně je to jeho právo. Pokud se k tomu rozhodne, měl by mít jistotu, že k tomu má časové a odborné kapacity. V textu shrnujeme hlavní zásady, kterými je možné se při hodnocení školy řídit, včetně konkrétních ukázek. Článek vychází z online publikace Kápézetka – Průvodce pro zřizovatele škol, kterou vydal EDUin.

Může se zástupce zřizovatele (zástupci spolku zřizující školskou právnickou osobu; případně rada školské právnické osoby) pohybovat bez svolení ředitelky školy po škole s cílem hodnotit pedagogické postupy? Je také možné, aby si zřizovatel vynucoval setkání s učiteli za účelem hodnocení vzdělávacího procesu? Je možné toto odmítnout a raději nabídnout nějakou formu zprostředkování informací od vedení? Skola je soukromá, je školskou právnickou osobou a zřizovatelem je zapsaný spolek.

Zřizovatel školy má dvě základní pravomoce: kontrolní a hodnoticí. Kontrolní činnosti jsou v praxi zřizovatelů běžně známé, hodnocení škol bývá méně využívané a je také z různých důvodů komplikovanější. Shrnujeme oblasti, kde má zřizovatel zákonem stanovené jasné povinnosti, i oblasti, v nichž se může angažovat, pokud na to najde odborné kapacity. Článek vychází z nové online publikace Kápézetka – Průvodce pro zřizovatele škol, kterou vydal EDUin.

Existují dvě extrémní polohy. Jedna má za to, že zřizovatel žádnou pedagogickou vizi mít nemá a ani ji nepotřebuje. Druhá, že škola „patří“ zřizovateli, a proto může určovat, kterým směrem škola půjde. Nepříliš jasno v tom mohou mít například rodiče. Do čeho tedy může zřizovatel mluvit a jak má naložit s vlastní pedagogickou vizí? Článek vychází z nové online publikace Kápézetka – Průvodce pro zřizovatele škol, kterou vydal EDUin.

Čí je škola a kdo za ni zodpovídá? Podle legislativy především ředitel, ale zřizovatel často cítí, že minimálně politická zodpovědnost za školu jde za ním a často i stížnosti rodičů na školu končí u něj. Jakou roli má tedy zřizovatel hrát? Tato pracovní situace vysvětluje, co může dělat zřizovatel v pedagogické oblasti, aniž by zasahoval do kompetencí ředitele školy. 

Vzdělávací proces ve školách je v rukou ředitelů, mají proto zároveň i značně koncentrovanou odpovědnost. Přesto některá striktně daná oprávnění spadají do kompetence zřizovatele, který může ve vybraných situacích do dění ve škole zasahovat. Specifické kompetence mají zřizovatelé vůči ředitelům, jimž stanovují plat, jmenují je a ve zvlášť stanovených situacích je i odvolávají. Ředitelé však nejsou zaměstnanci zřizovatele, a proto zřizovatelé nemohou řadu věcí ve škole ovlivnit. Článek je součástí série textů a vychází z nové online publikace Kápézetka – Průvodce pro zřizovatele škol, kterou vydal EDUin.

Zájmem zřizovatelů by mělo být, aby jimi spravované školy nabízely vzdělávací portfolio, které bude odpovídat jejich představám a potřebám společnosti. Možnosti, jak to realizovat, jsou dvě – buď provést aktualizaci obsahu školního vzdělávacího programu (ŠVP), nebo (v případě středních škol) změnit jejich oborovou nabídku. V obou případech je pak důležitá součinnost ředitelů škol a zřizovatelů na tom, jaké inovace vzdělávacího portfolia realizovat.

Existuje jedno jachtařské motto: „Když nevíš, kam pluješ, není ti žádný vítr dobrý.“ Vztáhnout se dá i na všechny ostatní obory lidské činnosti. Tedy i na školy. Kdo chce někam dojít, musí vědět, kam jde. Po ředitelích dnes chceme, aby byli pedagogickými lídry. Lídr má vést. Ale kam? Kde je cíl? To by měla říkat vize školy.

V minulém čísle Speciálu pro školní jídelny jsme vás informovali o tom, že odbor školství Krajského úřadu Pardubického kraje dotazníkovým šetřením před časem oslovil manažery stopadesáti příspěvkových organizací vykonávajících činnost samostatného školského zařízení působících v systému školního stravování v rámci České republiky. Důvodem oslovení bylo zjištění stavu managementu v těchto specifických organizacích.

Úkolem, který jsme si při práci na studii pro Aspen Institute CE vytyčili, bylo nalézt inspirativní praxi ve vztazích mezi obcemi jakožto zřizovateli základních škol a vedením těchto základních škol. S vědomím obrovské rozmanitosti regionálního školského systému jsme v rozhovorech se starosty, radními či vedoucími školských odborů na straně jedné a řediteli a ředitelkami na straně druhé hledali vzorce, které mohou být univerzálně přenositelné. Výsledkem je kompendium, z něhož mohou plně čerpat jak zástupci větších obcí, tak i menších zřizovatelů, u nichž ale v příslušných místech přiznáváme obtížnější přenositelnost či nutnost spolupráce s dalšími zřizovateli. Prezentovanou inspirativní praxi lze v řadě ohledů využít i v případě mateřských škol či zřizovatelů středních škol.