Samospráva územní

V květnu se na magistrátu v Mladé Boleslavi odehrálo výjimečné setkání v rámci akce „Kulaté stoly s městem“, které spojilo studenty základních a středních škol s představiteli města. Cílem tohoto neobvyklého setkání nebylo pouze vyjádření názorů, ale aktivní identifikace nejnaléhavějších problémů, kterým čelí naše město, a hledání konkrétních řešení.

Partnerství pro vzdělávání 2030+ ve spolupráci s Technologickým centrem Praha organizuje veřejnou konzultaci k Návrhu na posílení systému vedení a podpory mateřských a základních škol v ČR. Veřejná konzultace probíhá ve dvou kolech. V tomto článku shrnujeme výsledky 1. kola, do kterého se zapojili jednotlivci v roli nezávislých aktérů, kteří pomáhají definovat veřejný zájem. Druhé kolo bude určeno organizacím zabývajícím se vzdělávací politikou.

Na začátku dubna 2019 se konal na Filozofické fakultě Karlovy univerzity 12. ročník konference Škola jako místo setkávání. Konference bývá přirozeně zaměřená na ty, kteří vzděláváním procházejí – na děti od nejútlejšího věku až po mladé dospělé – a také na všechny, kteří ve školství působí. Zaměřila jsem se také na setkávání, jen trochu jiného druhu. Zaměřila jsem se na to, jaké agendy a jací aktéři se setkávají ve vzdělávacím systému. Zaměřila jsem se také na jejich vzájemné vztahy a zaměřila jsem se i na překážky, které jsou ve svém důsledku schopny vzdělávací systém jako veřejnou službu až paralyzovat. Zaměřila jsem se tak hlavně na právní systém vztahů mezi zřizovateli a školami a školskými zařízeními, kterým byl věnován i letní speciál Řízení školy č. 7-8. V něm se jednotliví autoři věnovali vztahům a pozicím škol a zřizovatelů jako jedněch z aktérů vzdělávání z nejrůznějších pohledů.

Zřejmě se všichni shodneme na tom, že zřizovatel rozhodně může posílat škole peníze na provoz, financovat rekonstrukce, případně stavět nové budovy. To je jedna z jeho velmi důležitých rolí a při pohledu na stav školních budov a vybavení školek a škol můžeme bez ostychu říci, že až na výjimky zřizovatelé tento svůj úkol plní dobře. Vyplývá to mimo jiné i z poslední výroční zprávy ČŠI, která potvrzuje trend stále se zvyšující kvality materiálního zázemí škol. Podle některých hlasů zde ale také role zřizovatelů končí. Do života školy už nemá co mluvit. A do vzdělávání jako takového už vůbec ne.

Proč my a proč Atény? Když jsem byl paní šéfredaktorkou požádán o článek pro letošní letní speciál na téma spolupráce škol a zřizovatelů, řekl jsem jí doslova: "Tak z toho letos nic nebude. My děláme v Písku jen obyčejné věci. Opravdu nic zvláštního. Občas se potkáme, popovídáme, poradíme se, navštívíme se..." V jejích očích se však objevily jiskřičky... "To je právě to skvělé, určitě o tom napište." Do nadpisu jsem si troufl použít stále živé pojmenování města Písku jako města s bohatými kulturními tradicemi a s velkou koncentrací vzdělávacích institucí. Působilo zde mnoho slavných osobností, které se zapsaly do dějin české kultury. Jen namátkou uvádím několik z nich: Mikoláš Aleš, Adolf Heyduk, August Sedláček, Otakar Ševčík, Fráňa Šrámek... Písek je i dnes kulturním městem a kromě základních a mateřských škol zde sídlí i množství středních a vyšších odborných škol, a dokonce i filmová akademie.

ZŘIZOVATEL ŠKOLE PATŘÍ V jedné knize Irvina Yaloma jsem četl starý chasidský příběh. Rabín hovořil s Bohem o nebi a o pekle: "Ukážu ti peklo," řekl Bůh a zavedl...

Asi není nic neobvyklého, že se ředitel školy stane zastupitelem města či obce. Sama mám tuto zkušenost čerstvě za sebou. Než se pustím do tématu, které právě se změnou rolí souvisí, vyjádřím jedno důležité zjištění. Pro práci komunálního politika je funkce ředitele školy výbornou průpravou. A to platí o to více, když se rovnou stanete radním pro oblast školství. To jste pak jako ryba ve vodě.

Je to pár let, co jsem se zúčastnila diskusního fóra Kulatý stůl na téma vztahů zřizovatelů a ředitelů. Průběh diskuse mne poněkud zklamal - na obou stranách byli lidé s moderním, otevřeným myšlením, chtěli pro své školy to nejlepší, ale stýskali si, že nemají odpovídající protějšek ve zřizovateli nebo naopak řediteli. Bohužel byli každý z jiné školy, z jiného města, a tak chyběl konfrontační prvek, kdy by konkrétní zřizovatel se svým ředitelem projevili snahu přijít na to, proč si nerozumějí.

Zřizovatelé škol a školských zařízení (dále jen "školy") jsou velmi důležitými aktéry ve vzdělávací politice, kteří musí být vnímáni jako partneři všech, kteří do vzdělávacího procesu nejrůznějšími způsoby vstupují. Naprosté většině zřizovatelů škol určitě v principu záleží na tom, aby ředitel, učitelé i všichni další pracovníci měli pro své nelehké úkoly co nejlepší podmínky, aby děti, žáci a studenti (dále jen "žáci"), kteří do jejich škol chodí, se v nich cítili dobře, aby se dobře cítili také všichni pracovníci školy, aby byli spokojeni i rodiče a aby se celá školní komunita podílela na kvalitním životě obce nebo kraje. Zároveň se průběžně zvyšuje podíl zřizovatelů, kteří se snaží podporovat také kvalitu vzdělávání, kterým záleží na tom, jak efektivní je vzdělávací proces v jejich školách, a kteří zároveň přemýšlejí, jak své školy v kontinuálním zvyšování kvality poskytovaného vzdělávání nebo v udržení její vysoké úrovně ze své pozice podporovat.

Být zřizovatelem je náročná disciplína Mgr. Bc. Michaela Vencová, vedoucí oddělení školství Úřadu MČ Praha 1, speciální pedagožka, dlouhodobě pracuje v oblasti státní správy a místní samosprávy Ačkoli se...

Ve svém článku se chci věnovat především vztahu obce a kraje jako veřejnoprávních zřizovatelů ke školám a školským zařízením, které v rámci peče o všestranný rozvoj svého území a péče o potřeby svých občanů zřizují. Za léta své praxe jsem byla konfrontována s celou řadou problémů, které narušily vzájemný vztah ředitele a zřizovatele a vedly i k vyhroceným konfliktům končícím soudními spory. A zbytečně. Možná by k nim vůbec nedošlo, kdyby si obě strany byly důsledně vědomy svých kompetencí. Proto si dovolím udělat takový malý exkurz napříč školským zákonem1), zákonem o obcích2), zákonem o krajích3)a zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů4). Chci tak vytvořit zejména pro ředitele škol a školských zařízení výčet všech zákonných povinností, které mají ke svému zřizovateli. Podle mých zkušeností se totiž často neoprávněně cítí být dotčeni "vměšováním zřizovatele do záležitostí školy". Zvýšený zájem zřizovatele o jejich činnost překvapivě chápou jako šikanu. Případně je podněty ke zlepšení činnosti školy urážejí svou laickostí. Takovými postoji hned na začátku ředitel ničí možnost vytvoření partnerského vztahu vybudovaného na vzájemném respektu.

Česká republika je podle analýzy OECD zemí s druhým nejvíce decentralizovaným školstvím. Je to dobře, nebo špatně? Jaké to přináší problémy a jaká se nabízejí řešení? A kdo tedy celkově zodpovídá za kvalitu školy?