Péče o dítě

Vzhledem k rostoucím počtům různých typů onemocnění a zdravotních problémů českých dětí vyvstává otázka, kdo a jakým způsobem je má ošetřovat během pobytu ve škole, v družině nebo na školním výletě. Nadto vzhledem k inkluzi je i v běžných základních školách stále více dětí s postiženími nebo chronickými nemocemi. Opakovaně se objevují nejasné otázky ohledně odpovědnosti a povinností na jedné straně rodiny dítěte, na straně druhé pedagogů a škol.

Na čtyři desítky poskytovatelů včasné péče a členů Platformy pro včasnou péči se sešly na dvoudenním setkání Platformy pro včasnou péči v Mostě. Součástí odborného programu byla i návštěva obce Obrnice, kde zhruba 1 600 osob žije na sídlišti, které je identifikováno jako sociálně vyloučená lokalita. Obec se také řadí mezi jedno ze tří míst v republice, kde je nejvíc exekucí na počet obyvatel. Navzdory těmto faktorům se díky cílené spolupráci místních aktérů daří zvyšovat vzdělávací úspěch obrnických dětí. Na včasné zapojení sociálně znevýhodněných dětí do předškolního vzdělávání již tři roky upozorňuje Platforma pro včasnou péči, která v těchto dnech zahájila kampaň. Součástí kampaně je videospot, který informuje o významu včasné péče v celém systému vzdělávání.

Více než 40 poskytovatelů včasné péče a členů Platformy pro včasnou péči se od 31. 7. do 4. 8. nedaleko Olomouce v ekocentru Sluňákov sešlo na již 3. letní škole Platformy pro včasnou péči. Cílem setkání bylo prohloubit vzájemnou spolupráci mezi členy Platformy, učení se od sebe navzájem a sdílení přístupů a zkušeností s tématem včasné péče a předškolního vzdělávání. Na letní škole bylo také zvoleno odborné kolegium Platformy. To je tvořeno respektovanými osobnostmi z praxe a společenského života. Letní škola se uskutečnila za podpory Nadace OSF.

„Jsme tady pro to, abychom doplnili systém podpory rodinám a školkám. Můžeme účinně propojit školku a rodiče v řešení obtížných situací a také můžeme podpořit učitelky a učitele, že v procesu vzdělávání nejsou sami,“ říká Pavlína Kráčmarová, která už 15 let úspěšně vede šternberskou neziskovou organizaci Ecce Homo a nově je také ve vedení Platformy pro včasnou péči jako její předsedkyně.

Čas od času nabydeme přesvědčení, že české děti jsou málo samostatné a odpovědné, že je příliš rozmazlujeme, opečováváme, ochraňujeme, všechno děláme za ně, takže až přijde dospělost, nebudou s to se s ní vyrovnat a budou asi až do stáří nesamostatné a zcela závislé na rodičích. Navíc budou v každé složitější situaci úzkostnější a budou se z ní hroutit. Když je tedy necháme, aby si od útlého věku všechny nebo alespoň většinu problémů řešily samy, budou v dospělosti otužilé a psychicky vyrovnané. Pak je hned tak něco nevyvede z míry.

Mezi rodiči dětí často dochází ke sporům, a to bez ohledu na to, zda v danou chvíli probíhá rozvod/rozchod, jsou již rozvedeni nebo stále žijí spolu. Tyto spory se pak obvykle dotýkají i jejich dítěte či dětí a následně se přenášejí na půdu školy, která je tím do konfliktu zatahována.

Chybí vám speciální pedagog nebo etoped? Trápí vás vysoká absence některých dětí a cítíte, že komunikace s rodiči vázne? Řešíte dluhy na stravném? Nejen v těchto případech vám může pomoci Platforma pro včasnou péči, která podporuje rodiny a děti ze znevýhodněného prostředí od narození do 8 let. Jednou z činností Platformy je i spolupráce s mateřskými školami – tak, aby byl pro všechny děti bez rozdílu zajištěn přístup k předškolnímu vzdělávání.

Čas od času nabydeme přesvědčení, že české děti jsou málo samostatné a odpovědné, že je příliš rozmazlujeme, opečováváme, ochraňujeme, všechno děláme za ně, takže až přijde dospělost, nebudou s to se s ní vyrovnat a budou asi až do stáří nesamostatné a zcela závislé na rodičích. Navíc budou v každé složitější situaci úzkostnější a budou se z ní hroutit. Když je tedy necháme, aby si od útlého věku všechny nebo alespoň většinu problémů řešily samy, budou v dospělosti otužilé a psychicky vyrovnané. Pak je hned tak něco nevyvede z míry.

Koronavirová krize se projevuje nejen na fyzickém, ale také na psychickém zdraví populace. Obecný nárůst depresí, úzkostí i sebevražedných tendencí zaznamenává Národní ústav duševního zdraví. Ve společnosti roste frustrace a s ní vztek, což občas odnášejí i ti nejnevinnější, totiž děti.

Inkluzivní vzdělávání má hledat jedinečnou cestu pro každé dítě. Koneckonců platí to pro jakékoli vzdělávání, protože hromadnost nemůže vést k nejlepším výsledkům. K tomu je zapotřebí respektovat jeho individuální zvláštnosti, tedy silnější i slabší stránky, a současně i jeho životní kontext – např. zdravotní, rodinný, charakter lokality, ve které žije. Aby došlo k naplnění maximálního individuálního efektu učení, musíme dělat tu malé, tu větší modifikace. Věřím, že dnes už žádný odborník neuvažuje v kategorii úlev a že toto slovo ani nevypustí z úst. Jenže my se při těchto úpravách jednotného postupu dostáváme do systémových pastí. A současně se také odhaluje, že někteří pedagogové stále ještě nechápou smysl a význam modifikací.

V předchozích číslech časopisu jsme se věnovali typickým charakteristikám tzv. MiND dětí 1) , jejich včasné identifikaci, diagnostice i možným potížím, které z intelektového nadání mohou plynout. V aktuálním článku bych vám ráda přiblížila některé možnosti podpory a rozvoje MiND dětí přímo ve škole.

Výživa dětí v předškolním a školním věku MUDr. Martin Gregora primář dětského oddělení Nemocnice Strakonice, a. s., autor populárně naučných knih pro rodiče Předškolní věk Stravovací návyky předškolního dítěte...

Domácí zvířata, myslím tím především kočky a psy, provázela člověka od dávných dob. Soužití s nimi vždy nějak pomáhalo a pomáhá. Pes je věrný přítel, ochránce a hlídač rodiny i stáda, kočka sice věrná tolik nebývá, o to víc se ráda mazlí a koťata jsou pro děti prostě něčím úžasným. Soužití s domácími zvířaty podporuje rozvoj přirozené imunity a imunotolerance a ve svém důsledku snižuje projevy přecitlivělosti organismu, alergické reakce.

Střídavá péče je dnes pojem velebený i proklínaný. Tuto formu péče otcové u soudu tvrdě vyžadují, zatímco matky stejně zásadně odmítají. Jak vypadá její dnešní realizace, kam se posunula judikatura soudů a co se s ní nebo proti ní dá dělat? Pojďme se na odpovědi na tyto i další otázky podívat v následujícím zamyšlení.

Nevládní organizace Lumos na základě analýzy upozorňuje, že pokud se současný systém nezmění, bude stát v roce 2022 dávat na péči o ohrožené děti asi 11 miliard korun, tedy o 2,7 miliardy víc než loni.

Na školského ombudsmana se může obrátit kdokoliv, kdo má problém se školou. „Za loňský rok jsem dostat 1800 podnětů, z toho byla valná většina dotazů,“ popisuje školský ombudsman Slávek Hrzal.

Od roku 2012 je možné, aby dítě v Česku navštěvovalo střídavě dvě základní školy. Toto opatření se týká situace, kdy bylo svěřeno do střídavé péče obou rodičů. Při patrně nejběžnější frekvenci střídání jednou za týden je dítě každý týden v jiné škole. Kladl jsem si otázku, kdo z činitelů s touto možností přišel.

Dne 1. ledna 2012 nabyl účinnosti zákon č. 472/2011 Sb., který je novelou školského zákona a který upravuje právo dítěte být vzděláváno ve dvou základních školách souběžně za situace, kdy je ve střídavé výchově rodičů. Úprava reaguje na stále častější případy rozhodnutí soudů o tomto typu výchovy. Problém nastává zejména v případě, že je střídání rodičů časté a každý z nich bydlí v jiném, často velmi vzdáleném městě.

V současné době se setkáváme s rozporuplnými názory odborníků na to, jaká forma péče po rozvodu (rozchodu) rodičů představuje pro děti nejmenší zátěž. V hledání odpovědi na tuto otázku nám mohou pomoci studie, které se snaží porovnat prosperitu a zdravotní stav dětí v různých formách porozvodové péče. Při vyvozování závěrů je však nutné postupovat obezřetně. Pavlát (2010) ve svém článku upozorňuje na celou řadu zkreslení, která výsledky studií provázejí. Zmínit lze například to, že výzkumníci mnohdy neberou v potaz značný počet působících faktorů a výsledky interpretují v souladu se svými ideologickými zájmy (Pavlát, 2010). Nesrovnalosti v metodologii vybraných studií popisuje také Nielsen (2014). V tomto článku se zaměříme na dopady střídavé formy péče u dětí předškolního věku.

JUDr. Kateřina Šimáčková, PhD., působí jako soudkyně Ústavního soudu. Zabývá se problematikou dětí a rodiny a konceptem justice vstřícné k dětem. Podle něj dítě nemá být právem a justicí vnímáno jako pouhý předmět ochrany, ale jako plnoprávný subjekt, který se účastní rozhodování, jež se ho týká. A soudci a soudkyně, kteří o dětech rozhodují, by se podle Kateřiny Šimáčkové měli vzdělávat v oblasti komunikace s dětmi a dětské psychologii.