Strategie 2030+

Ministerstvo školství realizuje dle návrhů Strategie 2030+ opatření pro modernizaci školství. Jak je možné takové změny v systému připravit a prosadit? S trochou nadsázky vám to za Sekci vzdělávání a mládeže, kde máme tuto oblast na starosti, ukážeme. A pokud přijmete příměr v názvu našeho sdělení o tom, jak se „staví“ inovované školství, tak také akceptujete, že každá stavba začíná vizí, pokračuje projektem a realizací a že tyto kroky pak přinášejí i úpravy a změny.

PaedDr. Tomáš Bouda zúročuje své dlouholeté zkušenosti z působení ve školské správě a předkládá čtenářské veřejnosti publikaci Jak české školství spravovaly školské úřady a co z toho plyne pro Strategii 2030+ (71 stran textu a přílohy) zaměřenou na stále živou problematiku středního článku státní správy ve školství.

Během roku 2023 jsme průběžně informovali o přípravě a průběhu veřejné konzultace Návrhu na posílení systému vedení a podpory MŠ a ZŠ v ČR vytvořeného autorským týmem Partnerství pro vzdělávání 2030+ (Partnerství 2030+). Na začátku února byla zveřejněna závěrečná zpráva a my vás tímto článkem zveme k jejímu prostudování.

Společnost Wolters Kluwer vydala publikaci „Jak české školství spravovaly školské úřady a co z toho plyne pro Strategii 2030+“.

Služba školám s názvem Didaktický inkubátor je zásadním vkladem Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci k inovativnímu vzdělávání v regionálním školství. Od tohoto roku začíná FP TUL intenzivně spolupracovat s Učitelskou platformou, která podepsaným memorandem o spolupráci přispěje k diseminaci i organizaci projektu. V krátkém bilancování čtyřletého období nastíníme hlavní body našeho snažení.

V prosinci jsme ukončili první fázi implementace Strategie 2030+ a vstupujeme do druhého implementačního období. Co a jak se nám v prvním období podařilo naplnit a realizovat, jaké si z toho vzít poučení a na co se zaměřit v období druhém? EDUin ve svém pravidelném Auditu vzdělávacího systému nabízí nezávislý pohled na jednotlivé implementační karty a zhodnocení efektivity zvolených opatření i způsobu jejich realizace. Uvádíme doporučení, jak při implementaci Strategie postupovat v letech 2024–2027.

Audit vzdělávacího systému za rok 2023, který EDUin publikuje nyní v březnu, rozebírá tři témata: jak se nám daří plnit Strategii 2030+, jak bude vypadat inovace oborové soustavy, ke které se konečně ministerstvo odhodlalo, a co potřebuje škola k tomu, aby mohla plnit také svou sociální roli. Problémy a řešení jsou do značné míry známé. Otázka proto zní, zda tuto skládačku, tetris vzdělávací politiky, budeme umět také složit.

Letos na podzim se na celém území ČR naplno rozběhne řada projektů zaměřených na podporu škol v rámci Strategie 2030+. Jak zajistit, aby tyto aktivity probíhaly koordinovaně a měly maximální dopad na zlepšování učení dětí a žáků? Inspiraci mohou přinést zkušenosti z pilotáže modelu okresních partnerství.

Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ překvapivě zmiňuje servisní učení již ve svém úvodu (s. 12), kde kolektiv autorů uvádí, že „představuje nejpokročilejší stadium místně zakotveného učení, kdy žáci v rámci výuky pomáhají řešit problém či plní potřebu obce. Dochází při něm k mezioborové spolupráci. Žák nezískává pouze nové znalosti a dovednosti, ale prakticky přispívá i ke kvalitě života v obci.“

Statutární město Ostrava má svou vlastní, komplexní Strategii vzdělávání od předškolního až po celoživotní vzdělávání.

Jedním z cílů, které se si klade Strategie 2030+, je připravit absolventa na kvalifikovaný výkon povolání a pracovních činností. Naplnění tohoto cíle předpokládá mimo jiné i inovaci současné struktury oborů vzdělání. Ta by měla více reflektovat rychle se měnící požadavky na kvalifikace na trhu práce, které probíhají v souvislosti v procesem digitalizace a robotizace výrobních procesů, lépe reagovat na uplatnitelnost absolventů středních škol a v neposlední řadě na potřeby jejich celoživotního učení.

Po dobu více jak jednoho roku jsem měl možnost se podílet (jako předseda tzv. „expertní skupiny“) na tvorbě Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+. Ačkoli pro tvorbu podobných strategií existuje tzv. Metodika přípravy veřejných strategií, realita je podstatně barvitější a složitější. V tomto článku se chci podělit o některé zkušenosti a postřehy o tom, s čím jsme se při přípravě Strategie 2030+ potýkali a na co by se měli současní i budoucí „stratégové“ připravit.

Robert Plaga je jedním z nejdéle sloužících ministrů školství v rámci samostatné České republiky. Jak se za svým působením ohlíží, co vnímá jako palčivý problém našeho vzdělávacího systému a kdo podle něj dělá dobrou školu? Nejen to byla tomata našeho rozhovoru.

O kom jiném by mohl být tento Letní speciál než o nich?! Po roce plném výzev se ukázalo, že naši Avangers: ředitelky a ředitelé škol, mají speciální „super“ schopnosti. V jejich roli se snoubí potřeba být efektivními manažery, dobrými hospodáři a provozními řediteli, odborně erudovanými pedagogickými leadery a k tomu osobnostmi přirozeně vůdčími, osvícenými a obdařenými odolností i „šestým smyslem“, který je dokáže nasměrovat na trendy budoucnosti i varovat před (někdy nečekanými) hrozbami. A je jasné, že stejně jako Avengers potřebují mít dobré (hmotné) zázemí, skvělý trénink, vynikající vybavení a aktuální informace. To si vy, ředitelé škol, plně zasloužíte a na tom chceme společně s vašimi zřizovateli pracovat!

O kom jiném by mohl být tento Letní speciál než o nich?! Po roce plném výzev se ukázalo, že naši Avangers: ředitelky a ředitelé škol, mají speciální „super“ schopnosti. V jejich roli se snoubí potřeba být efektivními manažery, dobrými hospodáři a provozními řediteli, odborně erudovanými pedagogickými leadery a k tomu osobnostmi přirozeně vůdčími, osvícenými a obdařenými odolností i „šestým smyslem“, který je dokáže nasměrovat na trendy budoucnosti i varovat před (někdy nečekanými) hrozbami. A je jasné, že stejně jako Avengers potřebují mít dobré (hmotné) zázemí, skvělý trénink, vynikající vybavení a aktuální informace. To si vy, ředitelé škol, plně zasloužíte a na tom chceme společně s vašimi zřizovateli pracovat!

Téma wellbeingu a jeho systémové podpory ve vzdělávání se i v souvislosti s dopady pandemie COVID-19 stává stále aktuálnějším tématem. V tomto článku připomeneme, co tento pojem vlastně znamená, a shrneme důvody, proč je žádoucí se podporou wellbeingu ve vzdělávání zabývat. Představíme si i základní principy, ze kterých by měla systémová podpora wellbeingu ve školách vycházet.

Jaké byly a jak nám školství prospívá?! Šest měsíců je z různých hledisek různě důležitý čas. Prvních šest měsíců v životě dítěte je velmi významných, miminko začíná být samostatnější, posiluje svaly a překypuje energií, připravuje se na budoucí první samostatné krůčky. Pro předškoláka je šest měsíců pravděpodobně 4 383 hodin, po které může objevovat, zkoumat a ověřovat, jak funguje svět. Pro školáka či studenta znamená šest měsíců pololetí, po které se učí, odevzdává dílčí výstupy a získává zpětnou vazbu od učitele. Pro nás dospělé je to čas, kdy se zacílíme a pracujeme, zvyšujeme si kvalifikaci a připravujeme další kroky pro úspěch činností. Pro Strategii, která trvá 10 let, je to kus života. Pojďme tedy zhodnotit, jak se jí podařilo první období života prožít (klidně optikou všech výše zmíněných pohledů).

Tvorba Strategie 2030+ nastolila myšlenku na doplnění vzdělávacího systému o nový koordinační prvek – tzv. „střední článek“. Jak to fungovalo v minulosti a jak to řeší v zahraničí? Jak se debata u nás aktuálně vyvíjí?

Aby bylo skutečně možné využít potenciálu každého žáka na maximum, je nezbytné začít systematicky odstraňovat propastné rozdíly v podmínkách a kvalitě poskytovaného vzdělávání mezi regiony i jednotlivými školami, které nelze svést jen na socioekonomické zázemí žáků. Seznam konkrétních potřebných realizačních kroků představují DOMÁCÍ ÚKOLY 2021: Impulsy pro moderní školství.

Jednou z priorit Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ je vedle proměny obsahů a forem vzdělávání i nastavení rovných příležitostí ve vzdělávání. Bohužel i přes významný posun (řada bariér formálních i neformálních byla již odstraněna) jsou nerovnosti ve vzdělání přetrvávajícím rysem naší vzdělávací soustavy, včetně jejích regionálních specifik. A současně jedním z jejích dlouhodobých problémů, který se nepodařilo v předchozích letech vyřešit.