Otevřený článek

Rozhovor pro Letní speciál časopisu Řízení školy vedla Naďa Eretová, šéfredaktorka Řízení školy

Pro děti pozdně batolecího a raně předškolního věku jsou typické vzteky, jež jdou svou intenzitou až do amoku. Dítě křičí (řve), kope, bouchá, kouše, rozbíjí hračky, strká do lidí… Příčina malicherná. Co s tím a co poradit rodičům?

V důsledku restrikcí a omezení prezenční výuky v základních školách vznikla v posledních dvou letech významná poptávka po doučování zejména u sociálně znevýhodněných žáků, kteří z různých důvodů nemají potřebnou vzdělávací podporu v rodinném zázemí; s nástupem ukrajinských žáků do škol se nyní poptávka po doučování ještě zvyšuje o velké množství žáků s odlišným mateřským jazykem. A protože pracovní kapacity učitelů i pedagogických asistentů jsou limitované, výrazně se zvyšuje zájem škol o doučování zajišťované externisty, v našem konkrétním případě z řad studentů pedagogických fakult.

Pro kvalitní život dítěte je nezbytné, aby mělo podporující rodinné zázemí, ve své třídě a škole se cítilo dobře a aby se umělo přijmout takové, jaké je. Právě z tohoto základu vychází i projekt s poměrně dlouhým názvem – Multidisciplinární práce s dítětem ve školním prostředí s přesahem do rodiny. Výsledkem projektu bude podpůrný program cílený na silné stránky žáků 3.–5. tříd a včasnou detekci školní neúspěšnosti. Projekt je teď ve fázi výzkumu, kdy se ověřuje metodika inovativní práce se žáky se zapojením rodiny a školy. Bylo tedy nasnadě, že pro následující rozhovor jsem oslovila právě metodičku programu Mgr. Milenu Mikulkovou.

Výuka matematiky a důležitost matematiky v životě každého jednoho člověka jsou témata, na která má nějaký názor prakticky každý. Ve veřejném prostoru jsou ale většinou slyšet především pohledy těch, kteří k matematice nemají zrovna pozitivní postoj. Proto jsme se rozhodli uspořádat diskusi o tom, jak a proč matematiku učit. Naše pozvání přijal doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc., děkan MFF UK; Lenka Krippnerová, studentka oboru Informatika na MFF UK a, jako oponent, Aleš Tajchman, student překladatelství a tlumočnictví na Universidad de Málaga. Celá diskuse byla zaštítěna Nadací The Kellner Family Foundation1) a je ke zhlédnutí na stránkách Nadace.

Statisíce zhlédnutí. Tisíce zpráv od žáků. Desítky videí na nejrůznějších sociálních platformách. Otevřená a příklady z praxe podložená kritika zastaralých pedagogických metod i špatných učitelů. Tím vším můžeme popsat Štěpánku Cimlovou. Neboli Štěkánku, učitelku z TikToku.

Národní pedagogický institut naplánoval sérii konferencí a workshopů, kde může téměř kdokoliv rozebírat s členy expertních panelů jednotlivá témata velké revize RVP ZV (malá revize proběhla nedávno se zaměřením na digitální kompetenci a novou Informatiku). Není sporu, že tyto akce mají za účel sbírat názory veřejnosti, avšak vedle toho nám také nabízí vzácnou službu ve formě vhledu do myslí odborníků i běžných učitelů, kteří se sejdou se svými názory na jednom místě a ve stejný čas. Jak takové setkání1) na téma kompetence a gramotnosti2) může vypadat?

Veřejný ochránce práv v rámci své činnosti v oblasti školství zaznamenává i stížnosti týkající se školních družin. Často jde o stížnosti zákonných zástupců dětí, které nebyly z různých důvodů přijaty do školní družiny. Krátké shrnutí zjištění ochránce z této oblasti nabízí tento článek.

Kultura si dává strategii k snídani. Výrok Petera Druckera, který je nejen populární, ale navíc i pravdivý. Kultura je jakýsi univerzální multiplikátor, který ovlivňuje veškeré další aktivity a snažení.

Také vás zneklidňuje, že kolem nás každou chvíli vyskočí nějaký nový odborný termín, který vyžaduje naši pozornost? Přestože se často ukáže, že jde o jiné pojmenování něčeho důvěrně známého, stojí za to nová témata prověřit a ne jen nad nimi mávnout rukou. Mnohdy se autoři nového termínu pokoušeli vyjádřit nějaký posun, nový důraz v pochopení pedagogické praxe.

V roce 2021 vydal veřejný ochránce práv sborník ŠKOLSTVÍ, ve kterém shrnuje své závěry a zjištění v oblasti státní správy školství, kterou vykonává od samého počátku své činnosti v roce 2000, a také z oblasti rovného přístupu ke vzdělávání, kterou vykonává od roku 2009. Ochránce se za tuto dobu opakovaně setkával s podněty rodičů, kteří usilovali o úpravu školního stravování pro své děti a nebyli spokojeni s tím, jak škola s jejich žádostí naložila. Tento článek si klade za cíl shrnout hlavní závěry ochránce obsažené ve sborníku k tomuto tématu a poskytnout základní informace o povinnostech, které při poskytování stravování pro školy vyplývají z antidiskriminačního zákona.1)

Revidované rámcové vzdělávací programy pro základní i střední odborné vzdělávání kladou znatelný důraz na rozvoj digitálních kompetencí žáků. Už žáci prvního stupně základní školy budou nově vedeni k dosahování očekáváných výstupů informatického charakteru. Nesmíme však zapomínat, že ruku v ruce s rozvojem digitálních kompetencí je důležité budovat u žáků také povědomí o kybernetické bezpečnosti.

Když se snažím vzpomenout na svá žákovská léta, v první řadě na ta strávená na základní škole, vybaví se mi naše třídní učitelka. Rázná dáma, češtinářka, která s námi každý půlrok natrénovala jednu z Erbenových balad, abychom pak na školní akademii předvedli, zač je toho drama. Balada se tedy z poezie přehoupla na prkna, která znamenají amatérské divadlo zmatených zobáčků. Vzpomínky jsou to v podstatě hezké, dostatečně staré, aby se u nich člověk dojal, ale vztah k poezii to nevytvořilo takřka žádný. Na gymnáziu jsme pak dřeli jako koně a cpali si do hlavy všechny ty Nerudy, Hálky, Sapfó, Shakespeary, Whitmany, Bukowské, Seiferty, Nezvaly, Majakovské, Ginsbergy, ovšem básníka z masa a kostí, s funkčními plícemi, v jehož žilách by ještě proudila krev, nám nikdo neukázal.

Článek je zaměřen na některé aktivity zařízení školního stravování (školních jídelen, výdejen a vývařoven), které představují rezervy při zajištění jejich optimální činnosti a zaslouží si zvýšenou pozornost ředitele školy nebo jiných vedoucích zaměstnanců. Pokud se určité části článku vztahují na zařízení školního stravování pouze určitého zřizovatele, je tato skutečnost uvedena.

Víte, kdo jsou to ledňáčci? „No samozřejmě,“ řekne učitel přírodopisu, „přece pestře zbarvený ptáci rodu srostloprstých.“ „Chachacha, jistě,“ zasměje se (nejen) tělocvikář.

Zakladatel Khan Academy na konferenci FutureEdu představil, jak využít výuková videa, která platforma nabízí ve třídě, kam se vzdělávání posune za deset let a jaká bude role školy. Mluvil o vztahu technologie a pedagogiky a svém projektu Schoolhouse, systému on-line tutorů, který má být dalším krokem k vytyčenému cíli: poskytnout možnost se vzdělávat zdarma, všude a všem.

Veřejný ochránce práv se v uplynulých letech zabýval přibližně dvěma desítkami podnětů, které se týkaly povinnosti očkování jako podmínky přístupu k předškolnímu vzdělávání. Své závěry z těchto kauz ochránce shrnul v letos publikovaném sborníku stanovisek ochránce pro oblast školství a blíže se jim věnuje následující text.

Petru Mazancovou jsem k našemu rozhovoru pro Učitelský měsíčník zastihla mezi jejími učitelskými povinnostmi a povinnostmi, které se odvíjí od její role předsedkyně Učitelské platformy, organizace sdružující české učitele a učitelky. Rozhovor, který se odehrál na konci října, nešlo pochopitelně začít jinak než ohlédnutím za uplynulými měsíci (až roky), kdy se média plnila články týkajícími se škol v pandemii, roušek a on-line výuky. Podařilo se však učitelům kromě digitálních kompetencí zlepšit i v jiných oblastech?

Veřejný prostor zrcadlí naši společnost, její zvyklosti, chování, přístup ke skupině a jednotlivci. Prostor kolem nás nabývá rozličných podob. Od monumentálních kamenem dlážděných náměstí, která demonstrují sílu a upomínají na společensky významnou událost či osobu, až po křivolaké uličky starých čtvrtí naplněných prádelními šňůrami a směsicí trhovců, cestovatelů a hrajících si dětí.

Pokud chcete být v pedagogice in, tak se rozhodně nebudete chlubit tím, že učíte podle učebnice. Učíme přece podle ŠVP, ne podle učebnice. S opovržením se díváme na ty, kteří do svých tematických plánů přepsali obsahy učebnic. Co kdybychom ale měli po ruce učebnice, které jsou založeny na konstruktivistické pedagogice, nabízejí diferenciaci v zadání, a ještě cíleně rozvíjejí klíčové kompetence?